> tohle je malý obrazový slovníček architektury určený pro snazší orientaci v odborných architektonických diskuzích a textech...

> A

Agrafa: svorníkovitě tvarovaná voluta mezi závěrem půlkruhového oblouku a kladím.

Agrafa
Agrafa

 

Apsida: (řec. oblouk, zakřivení) též presbyterium, oltářní výklenek v nejzazším konci chóru.

Apsida
Hlavní a vedlejší apsidy. Vlevo: řez hlavní apsidou,
Hildesheim, St. Michael, 11.stol.

 

Arkáda: (lat. arcus = oblouk) seskupení oblouků, nebo průběžná řada oblouků na pilířích nebo sloupech. Jako arkáda se označuje chodba, jejíž jedna strana (nebo obě) je otevřena oblouky.

 

Arkýř: uzavřený výstupek na průčelí nebo nároží domu, většinou není spojen se zemí, může mít i více podlaží.

Arkýř
Arkýř. Vlevo: gotický, Praha, Karolinum, 2.pol. 14.stol.
Vpravo: renesanční, Norimberk, Topler-Haus, r. 1605.

 

> B

Balustr: (též kuželka), kruhový nebo polygonální sloupek, většinou profilovaný, který nese zábradlí - Balustráda - a na jeho bocích se nacházejí postamenty.

Balustráda
Balustráda: a) balustr b), postament

 

Barbakan: předsunutý objekt před hradem.

 

> C

Cimbuří: předprseň obrané hradby a její štítový nebo zubovitý nástavec = vimperky.

Cimbuří    Cimbuří - vlaštovčí ocas    Cimbuří - stříškové
1. cimbuří bez střílny; 2. s klíčovou střílnou; 3. ploché a s pultovou stříškou;
4. zvané "vlaštovčí ocas (rybina); 5. stříškové.

 

> D

Donjon: obytná věž hradu.

 

> E

Empora: tribuna nebo galerie v chrámovém prostoru, která buď zvětšuje plochu podlahy nebo  odděluje zpěváky kostelního sboru, ženy, dvůr, jeptišky atd.

E - empora
O - horní okenní stěna; E - empora; A - arkády střední lodi.
Gernrode, kostel ženského kláštera, 961-83 - doba otonská.

 

> F

Fronton: nadokenní římsa, trojúhelníkový, segmentový, prolomený, zalomený nebo volutový (štít) nad oknem nebo dveřmi.

 trojúhelníkový fronton    prolomený fronton    zalomený trojúhelníkový fronton    segmentový fronton
Fronton: 1. trojúhelníkový; 2. prolomený; 3. zalomený trojúhelníkový; 4. segmentový;

 

vlys a nadokenní římsa    prolomený segmentový fronton    vlnitý fronton    vlnitý fronton
5. vlys a nadokenní římsa; 6. prolomený segmentový; 7. vlnitý; 8. vlnitý;

půlkruhový fronton    volutový fronton    volutový fronton s korunou    volutový rokokový fronton
9. půlkruhový; 10. volutový; 11. volutový s korunou; 12. volutový, rokokový s dekorem.

 

> G

Galerie: 1. protáhlý reprezentační prostor v barokním zámku; 2. vzhledem ke své světlosti často využita jako prostor pro vystavení uměleckých děl, proto dnes galerie = větší umělecká sbírka (kabinet = menší sbírka); 3. nejvyšší pořadí v divadle; 4. zabudovaná empora; 5. otevřená chodba u kostelů nebo obranných objektů.

 

> H

Hlavice: hlavice sloupů, pilířů, pilastrů, v místě styku podpory a břemene. Typy hlavic: akantová, bosovaná, byzantská a raně křesťanská, cihlová kónusová, dórská, fantastická (baroko), figurální, hřibová, iónská, kalichová, korintská, listová, palmetová, pilastrová, renesanční, saská, toskánská, volutová, zoomorfní, atd.

Dórská hlavice   Iónská hlavice   Korintská hlavice
Dórský řád - klasická hlavice (Atény, kolem roku 430 př. Kr.).
Iónský řád - archaická hlavice (Efesos, Artemidin chrám kolem roku 550 př. Kr.).
Korintský řád - hlavice s akanty a volutami (Didyma u Miléta, mladší Apollonův chrám, kolem roku 313 př. Kr.)

 

Hrázděné zdivo: kostrová konstrukce, kde nosné rámové části zdí tvoří dřevěné trámy, zatímco pole mezi nimi jsou vyplněna hlínou nebo cihlami, rozšířeno zvláště v Německu, Francii a Anglii (hlavně v 16.stol.).

Hrázděné zdivo
Hrázděné zdivo, německá renesance; F = pole.

 

> Ch

Chór: od karolínské doby výraz pro prodloužení střední lodi za křížení lodi (kněžiště). V něm se nachází hlavní oltář.

 

> I

Ikonostas: přepážka zdobená ikonami v pravoslavných kostelích mezi chórem a prostorem pro věřící

 

> J

...

 

> K

Kladí: u řeckého chrámu souhrnný název pro architráv, vlys a korunní římsu.

Kladí
Kladí u řecko-dórského chrámu.
A - architráv; F - vlys; K - korunní římsa.

 

Klenba: zakřivený strop nad místností, její svislé tlaky zachycují opěry (stěny, pilíře atd.). Typy kleneb: valená, křížová (žebrová), hvězdicová, síťová, sklípková, kroužená, kupole, atd.

Žebrová křížová klenba
Žebrová křížová klenba; šestidílná; čtyřdílná.

 

Krakorec: též konzola, kamenný nosník, který podpírá vystupující stavební prvky (balkony, sochy, trámy, přípory atd.).

Konzoly
Kamenná konzola pod klenebními žebry (Arles - St. Trophîme, gotika);
vyřezávané konzoly u hrázděné stavby s motivy P. Marie (Wiedenbrück, renesance).

 

Kříž: objevuje se od nejstarších dob v mnoha kulturách jako symbolický nebo výzdobný prvek, v křesťanství symbol utrpení Ježíše Krista.

typy křesťanského kříže
Základní typy křesťanského kříže: 1. Řecký, 2. Latinský, 3. Antonínský - Egyptský, 4. Petrský, 5. Ondřejský, 6. Vidlicový, 7 Lotrinský, 8. Závěsný, 9. Papežský, 10. Konstantinský, 11. Ruský, 12. Opakovaný, 13. Berlový, 14. Kotvový, 15. Jetelový, 16. Maltézský, atd.

 

> L

Luneta: (franc. měsíček) 1. klenba; 2. půlkruhové obloukové pole nad dveřmi a okny; 3. horní zaoblený závěr obdélníku; 4. typ opevnění.

 

Lodžie: užívá se také ve významu: 1. podloubí; 2. galerie; 3. otevřená arkádová hala (italská renesance); 4. otevřený prostor v horním podlaží, který končí v líci zdiva.

Lodžie - italská renesance
Lodžie, Lugnano in Teverino u Říma,
S. Maria Assunta, 12./13. stol.

 

> M

Mezanin: nízké polopatro nebo mezipatro pod střechou nebo nad přízemím, renesance, baroko, klasicismus.

Mezanin
Mezanin (M), 1620, pozdní renesance

 

> N

Náběžník: nástavec na starokřesťanských a karolínských hlavicích ve tvaru komolého jehlanu.

Náběžník - Kladí - Hlavice
Náběžník nad sloupem, Kä náběžník, G kladí, K hlavice.
Hildesheim, St. Michael, zač. 11.stol. - doba otonská.

 

> O

Oblouk: zaklenutá konstrukce, která zachycuje, respektive přenáší, zátěž nad otvorem ve zdi nebo hale na podpory (pilíře, sloupy).

segmentový oblouk    složený oblouk    eliptický oblouk    sedlový oblouk
segmentový (plochý); složený; eliptický; sedlový (konzolový).

přímý záklenek    podkovovitý oblouk    převýšený oblouk    kobylí hlava
přímý záklenek; podkovovitý (maurský); převýšený; kobylí hlava.

 

Opěra: uložení oblouku, klenby a mostu sloužící ke kompenzaci svislého a šikmého tlaku.

Opěrný systém
Opěrný systém, Chartres, 13.stol., gotika

 

Ostění: řezná plocha vzniká vyříznutím otvoru do zdiva (okno, portál).

rovné a šikmé ostění
rovné ostění; šikmé ostění

 

> P

Parkán: u středověkých hradů a měst prostor mezi vnější a vnitřní okružní hradbou, od baroka též přestavován jako slavnostní a zábavní prostor.

 

Pilastr: přízední pilíř vystupující pouze částečně ze zdi; účel je zesílit zdi, rozčlenit stěny, podpořit kladí a rámovat portál nebo okna.

Pilastr
Pilastr: a - patka se soklem, b - kanelovaný dřík, c - hlavice, d - kladí.
baroko

 

Pilíř: svislá podpora s pravoúhlým nebo polygonálním průřezem, může stát i samostatně jako: volný, kruhový, křížový, svazkový, atd.

 

Podsebití: hradební ochozy, zpravidla dřevěné. Čtyři typy: 1. ochoz přesahující směrem dovnitř spočívající na vzpěrách a konzolách, vnější stranu tvoří zeď. 2. oboustranně přesahující posazené na zdi, po odstranění prken mají licí respektive vrhací otvory. 3. a 4. zapuštěné do zdi.

Podsebití
Hradební ochozy (podsebití).

 

Portál: umělecky upravený vchod, vzorem byl římský triumfální oblouk; hlavní části portálu jsou: 1. nadedveřní překlad, 2. tympanon, 3. dveřní pilíř, 4. ostění dveří, 5. šikmé ostění, 6. archivolta, 7. fronton, 8. rámování portálu.

románský portál    gotický portál    renesanční portál
románský sloh, 11./12.stol.; gotika, 13.stol.; renesance, 16.stol.

barokní portál    klasicistní portál
pozdní baroko, 1750; klasicismus, kolem 1800

 

Prampouch: velký rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami nebo vnitřními stěnami.

Prampouch
Prampouch

 

Presbytář: (též kněžiště), prostor pro kněží v kostele u hlavního oltáře.

 

Průčelí: pohledová strana architektonického díla, většinou odráží vnitřní členění budovy, někdy bývají i dvě (např. barokní zámek s průčelím obráceným do města a zahradním průčelím).

 

> R

Rizalit: část stavby předstupující před fasádu v celé výšce stavby, včetně střechy. Zvláště oblíben v renesanci a baroku jako prvek pro členění průčelí.

Rizalit
Rizalit: E nárožní rizalit, M střední rizalit s frontispicem.

 

Rotunda: (lat. kruhový), centrální stavba s kruhovým půdorysem (Řím), často jako část rozsáhlejšího objektu, např. v závěru chóru.

 

> S

Sgrafito: (ital. sgraffire = škrábat), nástěnné malby odolné povětrnostním vlivům. Různobarevné vícevrstvé omítky jsou vyškrabovány do takové hloubky že je vidět požadovaná barva.

 

Sloup: opěrný stavební prvek s různě profilovaným průřezem, původně nesl kladí, od římských dob také zdi nad oblouky, a byl používán i dekorativně, bez nosné funkce. Může stát i samostatně. Při větší výšce, ale menším průřezu se nazývá přípora. podle tvarů rozlišujeme: krétský, kanelovaný, přepásaný, stáčený, zauzlený, sdružený, svazkový, atd.

Sloup
Sloup. Vlevo: Entáze. Vpravo: části románského sloupu

 

Svorník: závěrečný kámen umístěný v průsečíku žeber klenby, provedený též v podobě hlavice nebo visutého svorníku (visí dolů do prostoru).

Svorníky
Svorníky žebrových křížových kleneb. Koncové části žeber jsou včleněny do svorníku.
Vlevo: Erfurt, dóm, křížová chodba, 14.stol.
Vpravo: visutý svorník, Mühlhausen, St. Blasius, kolem roku 1300.

 

Štít: uzavření čelní stěny sedlové střechy, základní tvar je trojúhelníkový, antický plochý. Typy: trojúhelníkový, segmentový, prolomený, zalomený, stupňovitý, pološtít.

gotický stupňovitý štít    gotický stupňovitý štít
gotický stupňovitý štít
Lüneburg; Münster, radnice, 14.stol.

renesanční štít    barokní štít
renesanční štít s volutami; barokní štít
Braunschweig, Gewandhaus, 1591; Meersbrug.

 

Štuk: plastické dekorace stěn. V baroku se používal také tzv. Mramorový štuk - štuková hmota se barví mramorovým prachem a pomalovává mramorovými žilkami.

 

> T

Táflování: dřevěné obložení stropů a stěn (zvláště v severní Evropě v 15. až 18.stol.). Často s bohatou řezbářskou výzdobou.

 

> U

...

> V

Vikýř: malá střešní konstrukce s oknem, odsazená od vnějšího obrysu budovy.

Vikýř
Vikýř: pultový, valbový a netopýří.

 

Voluta: šnekovitě zatočený architektonický prvek, znak iónské hlavice a římsko-korintské konzolové římsy. V renesanci a baroku se používala k přechodu mezi svislými a vodorovnými částmi stavby (štít).

Voluta
Voluta

 

> Y

...

> Z

Zdivo: konstrukce z přírodního nebo umělého materiálu, buď bez pojiva, nebo z pojivem. Typy: 1. z přírodního kamene, 2. z lomového kamene, 3. ze sbíraného kamene, 4. z tesaného kamene, 5. kvádrové, 6. cihlové, 7. dusané (lité), 8. ze smíšených materiálů, atd.

zdivo z lomového kamene    režné zdivo    zdivo pravidelné bez spár    kvádrové zdivo
Zdivo: z lomového kamene, s vyrovnanými ložnými spárami, s nárožními kameny;
lehce opracované, vyplněné;
trapézovitě opracované, bez spár, posunuté vrstvy;
kvádrové, běhouny a vazáky;

bosované kvádry    cihlové zdivo    dusané zdivo    smíšené zdivo
bosové kvádry: a) s lemem, b) diamantové
cihlové, klasové (opus spicatum)
dusané, podobné betonu
smíšené, kamenná skeletová konstrukce.